Úvod - Dědictví rodu Silverů

   Já, Anthony Silver, jsem již velice starý. Nemyslím, že bych měl teď zemřít, ale nemohu si namlouvat, že bych byl schopen nějaké daleké plavby, které jsem v mládí pořádal. Účastnil jsem se jich hodně. Navštívil jsem Karibik, Egypt, Arábii a zamířil jsem dokonce i k daleké Číně. Opravdu bych se nemohl dnes něčeho takového účast-nit.

   Sice ještě neumírám, ale rád bych všem připomněl velký příběh především o hrdi-nech, jež jsem vždy obdivoval. Já sám, ačkoli jsem měl statečné předky, moc odvahy a udatnosti v sobě nemám. Bojím se o život, ačkoliv nyní méně, než tomu bylo v mládí. Avšak postavy v tomto příběhu se mohou hrdinstvím pyšnit. Byli byste snad ochotni zemřít pro spravedlnost? Nasadit život, abyste zachránili někoho jiného? Nalezli byste v sobě odvahu vystavit se skoro jisté smrti?

   Já rozhodně nemusím těmto otázkám odpovídat, ale troufám si říci, že sám osobně jsem život za spravedlnost nikdy nenasazoval. Možná to na mém místě ani nebyla třeba, jelikož jsem se v ohrožení života vyskytl málokdy. Jenomže strach byl odjakživa silnější než já; na rozdíl od mých předků bych se bál pravého souboje v šermu, či něčem podobném. Není to zbabělost, když nechcete položit život v boji, ale zároveň to není ani hrdinství, a je to pouze na vás, kterou cestu si zvolíte.

   Příběh, který s vámi nyní budu sdílet, se kdysi vyprávěl velice často. Byl znám téměř po všech pirátských krčmách. Ovšem po ta staletí, která uplynula, si ho pamatuji už jen já a rozhodně nechci, aby padl do zapomnění. Slyšel jsem ho v mnoha verzích od svých praotců, otců, strýců, ba i matek a tet. Převyprávím ho však tak, jak si ho dodnes pamatuji, a jak se mi líbil nejvíc.

   I já jsem se mnohdy matky ptal, jak to, že ho znají už jen moji nejbližší příbuzní. Matka mi odpověděla, že můj předek – několikrát pra – před mnoha lety, na konci 16. století, stvořil jakousi mapu dvou miniaturních ostrovů, uprostřed Karibského moře. Ten můj předek byl velice úspěšný pirát. Měl zlato, stříbro, diamanty, rubíny, smarag-dy a další drahé kameny. To všechno prý uložil právě na ty dva ostrovy. Nejcennější z celého pokladu byl diamant velkých rozměrů. Byl u každého z těch dvou pokladů jeden.

Toto nesmírné bohatství zakreslil na kus starého pergamenu a z druhé strany napsal text, v němž měl upozornit všechny, kdo toužili po pokladech, aby se mělo na pozoru. A i kdyby mého předka neposlechli, tak by je čekala smrt.

Nikdo už však nevěří, že tento příběh se skutečně udál. Ona mapa se stala legendou již tehdy a mapa byla známa jako výtvor bohů. Nikdo o tom nevěděl vůbec nic. Nikdo neznal pravdu. Jen náš rod – rod Silverů.

Ovšem náš příběh začne naprosto někde jinde. Nezačne hned u těch, kteří se chtěli mapy zmocnit, i když se také nějací tito lidé v příběhu objeví. Naše vyprávění začne v roce 1686 u těch, již se stali nevinnou obětí mapy Diamantové říše a mého vzdáleného předka…